Historie zámku
Rok
1357
Od tohoto roku je první záznam v pražské městské knize o nevelké obci Pakoměřice, dnes část obce Bořanovice, kdy ji její majitel Meynhard řečený Wygoleys postoupil měšťanským držitelům Bernardovi Seidlovu z Písku a Václavovi Francovu.
Rok
1380
Mezi měšťanskými držiteli Pakoměřic postupně získali převahu dědicové Bernarda Seidlova a stali se podle A. Sedláčka výhradními pány vesnice. S tím souvisel i jejich společenský vzestup, Bernardův syn Jan se roku 1409 nazýval slovutným vladykou a jeho potomci podle domněnky A. Sedláčka byli rytíři Čečkové z Pakoměřic, kteří zde byli vrchností v letech 1428–1450.
Rok
1440
K tomuto datu je první doložená zmínka o pakoměřické tvrzi.
Rok
1463
Kliment Holian a jeho manželka Katřina byli dalším známými majiteli Pakoměřic, a to až do roku 1465.
Rok
1474
Po Holianových se majitelem stal Ctibor Čert z Horky. Následně se majetek rozdrobil mezi několik majitelů nebo jen zástavních držitelů a v této souvislosti se objevuje zpráva, že tvrz nebyla jedinou opevněnou stavbou ve vsi. V deskovém zápisu z roku 1497 o rozdělení statku mezi Víta, Martina a Václava z Rozhovic se mluví „o věži celé s parkánem“, o níž lze předpokládat, že tu šlo o další, ale skromnější sídlo držitele jedné části poddanské vesnice. Později se však zmínky o tomto druhém objektu neobjevují.
Rok
1547
Tohoto roku byl celý majetek trvale sloučen, a to v rukou příslušníků rodu Bořanovských z Bitýšky, kteří byli vlastníky tvrze a vsi ještě na počátku 17. století.
Podle Bořanovských vznikl i současný erb obce, kde do erbu byly voleny figury z rodového erbu Bořanovských z Bytíšky z důvodů výše uvedených. Hvězdy v modré barvě štítu poukazují na existenci obce Pakoměřice připomenutím zasvěcení zdějšího kostela Narození Panny Marie. Znak obci udělil 18. června 1998 předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Rok
1616
Zmíněného roku koupil Pakoměřice Kryštof Šťastný Slavata z Chlumu, jenž se zúčastnil stavovského povstání a byl za to potrestán tím, že se jeho majetek stal manstvím. Slavata se roku 1628 vyprodal, odešel pro víru ze země a Pakoměřice dostaly nového pána. Regenta komorních statků Tomáše Ferdinanda Teufela z Zeilberku.
Rok
1636
Po smrti výše zmíněného Tomáše Ferdinanda přešly Pakoměřice jako odúmrť na panovníka, který je následujícího roku prodal již opět jako svobodný statek Františku Oldřichu Libštejnskému z Kolovrat. Když zemřel bezdětný a o majetek se podělili příbuzní, dostal Pakoměřice František Karel Libštejnský z rychnovské větve Kolovratů. Od něj je pak roku 1652 získal Jan Hertvík z Nostic. V té době byla tvrz, o níž je poslední zmínka roku 1623, již asi rozbořená a na jejím místě vyrostl barokní zámek.
Rok
1652
K tomuto datu skončilo období spekulačních koupí a rychlého střídání majitelů, neboť Nosticové se zde udrželi až do 20. století. V průběhu této doby se vesnice stala centrem rozsáhlého panství, k němuž patřily statky Líbeznice (koupen 1665), Měšice (1677), Veleň (1678), Bašť (1680) a další. Není tedy divu, že záhy po koupi (přesná data nejsou známá) zde vyrostlo nové panské sídlo.
Stavba samotná od roku 1652
Půdorysem panské sídlo odpovídá staré tvrzi, a proto mohl být zachován hradební příkop přerušený násypem pouze před bránou. Je to jednopatrová čtyřkřídlá budova s prostou vnější fasádou, zatímco v přízemí vnitřního dvora byla fasáda na třech stranách rozdělena arkádami.
Na přelomu 17. a 18. století se poměry změnily, centralizované pakoměřické panství, rozšiřované koupěmi i v následujících desetiletích, se stalo hospodářskou základnou pro společenský vzestup rodu Nosticů v dvorských službách.
Vzestup a pád zámku za doby Nosticů
Již Jan Hertvík z Nostic, vlastník Pakoměřic v letech 1652–1683, se dopracoval až k hodnosti nejvyššího kancléře.
Jeho nástupce v letech 1683–1730 Antonín Jan byl v diplomatických službách a později císařským místodržícím a nejvyšším hofmistrem.
Vrcholu vlivu rod dosáhl za Františka Antonína z Nostic, majitele panství v období 1765 až 1794, známého mecenáše, který prošel hodnostmi nejvyššího hofmistra, nejvyššího purkrabího a prezidenta gubernia. Pro dvorské hodnostáře této úrovně byl pakoměřický zámek málo reprezentační a byl nahrazen v letech 1767–1775 daleko honosnějším sídlem v Měšicích.
Tam také přesídlila vrchnostenská správa, ač název „pakoměřické“ panství zůstal zachován. Zámek byl potom využíván k hospodářským účelům. V 19. století byly zazděny arkády, stavba adaptována na špýchar a splynula s ostatními hospodářskými budovami.
